Opravy dýmek

     Ačkoli každý z nás jistě o své dýmky pečuje a nedá na ně dopustit, určitě se může stát, především ve svých dýmkařských počátcích, obětí nějaké nehody. A ať chceme nebo ne, i dýmka je pouze věc a může se poničit.
     V této rubrice se vám časem pokusím shrnout to, co vím a zjistím o poškozeních a následných způsobech opravy našich miláčků. Zvláště rád bych se zde vyhnul zbytečnému teoretizování, a raději vám poradil konkrétní kroky, jak poničenou dýmku co nejlevněji, případně svépomocí opravit. Nemám prozatím v tomto oboru žádné větší zkušenosti, a tak vám budu předkládat zvláště ty nápady, které mi poskytnou zkušenější "opraváři". Zároveň bych rád požádal každého, kdo někdy úspěšně vyléčil svou dýmku, aby mi poslal svůj návod a pomohl tak těm dýmkařům, kteří mají stejný problém.

     Doufám, že je všem jasné, že uvedené postupy není možno přezkušovat, a i kdyby, každá dýmka je jiná a může na "léčbu" reagovat jinak. Proto bych rád zdůraznil, že ani autoři návodu, ani Dýmka.tk nepřejímají žádnou zodpovědnost za případnou neúčinnost postupu či poškození dýmky!
     Pokud vám v návodech není cokoli jasné, obraťte se na autora, popřípadě na mě, či vzneste dotaz v Diskusi.

Popáleniny hlavičky

     Před časem mi jeden ochotný dýmkař a čtenář Dýmky.tk prozradil, že vymyslel jednoduchý způsob, jak opravit drobná propálení vnitřku hlavičky. Když jsem v zájmu všech dýmkařů požádal o jeho prozrazení, velmi ochotně mi jej za čas poslal. Nato jsem, kvůli práci, na návod velmi hloupě zapomněl a uvědomil jsem si to až za dva týdny. Hnán výčitkami svědomí( :-) ) jsem se jej rozhodl ihned uploadnout. Je skoro v původní verzi, jen s drobnými úpravami. (Připomínám ještě, že ani autor návodu, ani Dýmka.tk neodpovídá za případné škody vzniklé jeho užitím.) Tady je tedy Zdenkův článek:


     V době, když jsem začal kouřit dýmku (jsem jinak nekuřák cigaret), nebyly nikde zveřejňovány žádné informace o tom, jak začít. Díky tomu jsem se v počátcích potýkal s různými problémy. Bylo jich mnoho, ale ten nejpodstatnější byl ten, jak "zakouřit" novou dýmku. Myslím si, že je to neustále problematické a zároveň aktuální téma nových dýmkařů, kteří si zakoupí dýmku a dříve nebo později ji napálí buď více, či méně. Díky tomu dojde k jejímu částečnému znehodnocení. Jak víme, dýmky se zpravidla napálí v dolní třetině "komínu" a zároveň v zeslabeném profilu kde je díra do náustku. Ostatní nebudu popisovat, jelikož znáte destrukční výsledek napálení. Následující popis a text píšu takovým způsobem jak dokážu problém nejlépe popsat z mého pohledu. Pro mě je to jednoduché, pro někoho možná méně srozumitelné, protože jsem se delší dobu zajímal o letecké modelářství a díky tomu pracoval s různými modelářskými nástroji a materiály. Nejdůležitější moment byl najít ten správný materiál, technologii a grif pro opravu dýmky.

     Všichni zabývající se touto problematikou jsou pěkní skrblíci. Tutlají všechno a nepustí nic ze svého umění. V různých speciálkách jsem zjišťoval, co existuje na profesionálním poli za soupravy nebo tmely, kterými by se dalo zachránit pokažené jádro dýmky. Výsledek byl, že snad něco existuje, ale že je to drahé a doporučení bylo raději si dát dýmku opravit (repasovat). V profesionálním pojetí to skutečně reprezentuje i při menším defektu frézování poškozeného místa na čisté "dřevo", zahladí se okraje a můžeme bafat dále náš tabáček. Pokud je poškození většího rozsahu a máme dýmku oblíbenou a především vyšší cenové kategorie, tak ji chceme zachránit, ale náklady na opravu rostou do astronomických cen a je skoro výhodnější si pořídit dýmku novou. V tomto opravy se odfrézuje s opatrností celý "pracovní prostor" a ten se vyvložkuje buď stejným materiálem (z bruyeru), nebo nějakou syntetickou náhražkou. Pak je dýmka jako nová, ale za jakou cenu !

     Proto jsem začal přemýšlet, jak na to. Možná je to blbost, ale já jsem spokojený.

     Všechno začalo jednou, když jsem vymazával spáry u kamen speciálním žáruvzdorným tmelem z tuby (není to žádná šamotová vyzdívací hmota). Tmel má černou barvu, po vyschnutí tmavě šedou, je velice jemného složení. Tento materiál má dokonalou přilnavost ke zkarbonovaným materiálům jako jsou šamotové cihly v kamnech a já odzkoušel velice dobrou přilnavost a trvanlivost právě na zkarbonovaném dřevě-bruyeru. Výsledek byl nad mé očekávání. Všimnul jsem si, že když jsem vytlačil z tuby "housenku" tmelu na podložku a nechal ji vytvrdnout tak byl velice pevný a nepopraskal. V kamnech opravená spára v oblasti ohniště, kde se šamot rozpaluje do bílého žáru, je stabilní a po vychladnutí nejsou znatelné nějaké defekty ze žáru (popraskání, vydrolení, přilnavost na rozhraní spárovaného materiálu s tmelem).

     Tmel stojí v tubě (pro tzv.vytlačovací pistoli - určitě znáte různé silikonové tmely a jiné sajrajty v tomto provedení) asi 120 až 145,-Kč podle výrobce a kvality. Jedna "tuba" vystačí pro dýmku na celý život. Na kamna ji máte hned pryč. Můj postup je asi následující:

1. Dýmku běžně vyčistím jako po normálním použití a NECHÁM JI DÚKLADNĚ VYSCHNOUT - VYVĚTRAT
2. Co nejpečlivěji zjistím rozsah poškození.
3. Potom se snažím lžičkou z obyčejného dusátka odstranit zkarbonovanou-napálenou plochu (okem jsou vidět praskliny). Pozor, je to příliš měkké a křehké. Úmyslně říkám lžičkou z dusátka, jelikož toto nářadíčko má snad každý a lžička není ostrá a nemá hrany.
4. Pak mám několik speciálních nástrojů, které jsou trochu ostřejší a s těmi se opatrně propracovávám skrze měkký karbon vzniklý "napálením". Někdy se nevyhnu odloupnutím většího defektu, třeba v okolí nádechu do náustku. To ale vůbec nevadí.
5. Postupně vyklepávám spálené zbytky a trochu namočeným prstem a vlhkým hadříkem vytírám vnitřek komínu, abych lépe viděl výsledek mého počínání.
6. Jak zjistím, že se dopracovávám ke kýženému výsledku, tak si připravím menší odstřižky smirkového papíru 2x5 cm (musí to být ten černý pro broušení pod vodou tzv. watterproff ) o zrnitosti 300 až 400. Ten trochu vymačkám v prstech aby změknul a neměl ostré hrany a snažím se jím ještě vyhladit poškozená místa (tam kam se dostanu - samozřejmě všude to nejde)
7. Potom následuje zase vyčištění vlhkým prstem nebo hadříkem. Těsně před aplikací tmelu vytřu vnitřek dýmky hadříkem trochu smočeným v čistém lihu - alkoholu nebo éteru (NE žádný chlast). Celé opravované místo se musí bezpodmínečně zbavit karbonového prachu a především mastnoty!
8. Nyní si vytlačím trochu tmelu z tuby na podložku a připravím si do misky trochu vody na smáčení prstů. Tmel rychle "pracuje" (houstne a vysychá) a obtížně se zaschlý odstraňuje z čehokoliv i z prstů. Tmel obsahuje vlhkost, částečně asi na vodní bázi a částečně na nějakém dalším činidle které je mě neznámé.
9. Ještě si připravím kousek (asi 10 cm) silikonové bužírky o stejném průměru jako je díra do náustku (v bruyerové části tj. asi vnější průměr cca 3 - 3.2 mm (na vnitřním nezáleží).
10. Navlhčeným prstem ve vodě nebo štětečkem opatrně vytřu poškozená místa v dýmce (jen kvůli lepší přilnavosti hmoty - nesmí to plavat !! ). Vsuneme silikonovou bužírku (nejvíce se mě osvědčila, nejlépe separuje a klouže po tmelu) do nádechového otvoru, skoro až ke dnu dýmky. Pak na malíčku (nebo kdo jak má tlusté prsty) vtlačím malé množství hmoty do komínu dýmky až na dno. Jedna ze Zdenkem opravených dýmek - ručně vyráběná z bukového dřeva, tudíž velmi náchylná k propálení. Teď funguje OK.Krouživým pohybem vetřu toto množství do poškozených oblastí. Dále navlhčeným prstem vyhladíme místo do původního tvaru nebo takto postupujeme opakovaně (dle poškození).
11. Touto akcí se trochu zanese otvor v dýmce, ale pohybem silikonové bužírky se snadno přebytečné množství v pravou chvíli vytlačí a i při vytvrzování ji tam můžeme ponechat, jelikož ji pak snadno odstraníme.
12. Pokud se nám díky většímu rozsahu opravy poškození tmel "patlá" a nelze místo hned vyhladit necháme asi dvě hodiny tmel v dýmce (nahrubo vytvarovaný) vystárnout a potom opatrně jenom zvlhčeným prstem vyhlazujeme komoru do původního stavu.
13. V konečné fázi vlhkým hadříkem na prstě setřu povlak vytvořený tmelem na místech, kde není žádoucí, a nechám pozvolna při pokojové teplotě opravenou dýmku vyschnout (podle množství tmelu) asi 24 hodin. NIKDY NEDÁVAT NA ŽÁDNÝ TEPELNÝ ZDROJ nebo se snažit urychlit vytvrzení! Někdy se stane, že třeba po 6ti hodinách vidíme malé prasklinky ve vysychajícím tmelu. V této době lze trochu tmelu rozředit vodou, smočit v této kašovité směsi malý štěteček (nejlepší na vodové barvy pro děti č.6-8 s jemnými chlupy NE PLOCHÝ) a ještě jednou vyhladit popraskané místo a štětečkem zaplnit prasklinky kašičkou z tmelu. Tento úkon se může provádět i opakovaně.

     Tmel má při vyschnutí minimální objemový úbytek (má objemovou stálost) avšak při vysychání můžeme pozorovat malé prasklinky. Pokud v průběhu vysychání dohlazujeme opatrně tyto defekty je všechno O.K. V době asi do 4-5 ti hodin, kdo se na to cítí, může modelovat určité partie patřičným nářadíčkem (vstupní otvor do dna průduchu apod.). Zhruba v této době se již tmel nelepí, nemaže a lze ho ještě mechanicky opatrně tvarovat a opracovávat.

     Po dokonalém vyschnutí (asi 30 hodin ) dýmku běžným způsobem začneme používat (předtím je možno smirkovat a vyhladit ztvrdlý tmel). Opravené (zatmelené) místo při pečlivé práci plně splývá s bruyerem. Pokud není při běžném čištění používáno skutečně hrubé síly "ohnutým hřebíkem", tak se opravené místo nedá mechanicky poškodit. Zkoušel jsem takto opravené místo znovu očistit od vypáleného tmelu a mohu říci, že je to dost veliký problém.

     Nyní k tomu podstatnému. Lze konstatovat, že po vytvrzení a vypálení tohoto opraveného místa NEDOCHÁZÍ při dodržení základních pravidel kouření dýmky k "MOČKOVÁNÍ". Když shrnu pro a proti tak jsem došel k tomuto závěru:

POZITIVA: NEGATIVA:      Pří případném zájmu jsem ochoten provést testovací opravu na nějaké dýmce k posouzení výsledného efektu. Nechci tím dělat reklamu sám sobě, ale protože vím, jaké jsou s tím problémy, jsem přístupný i pro opravu zájemcům za úhradu dle dohody a rozsahu. Ale když se to člověk naučí sám je to asi lepší.

Hodně štěstí, Zdenek
ok1gf@seznam.cz
+420 603 317 990


Nadvrtaný kanálek

     Dýmkaři nezkušenému, šetřivému nebo podvedenému (nejčastěji ale vše dohromady) se často dostane do vlastnictví dýmka s nadvrtaným kanálkem (kouřový kanálek ústí výš, než je dno hlavičky). Jde o vadu, která se vyskytuje především u nekvalitních dýmek průměrných a podprůměrných výrobců, ale bohužel se může objevit i na poměrně drahém kousku. Při samém kouření tento handicap nepoznáte, ale bude vám tam stále narůstat vlhkost z nespálených zbytků tabáku. Za čas taková dýmka dozajista zkysne. Tato bruyerka měla nadvrtaný kanálek. Takto vypadá po Zdenkově zásahu. Pokud není "výškový rozdíl" příliš veliký, je zkušený kuřák schopen regulací intenzity tahu spálit i tabák pod ústím. Jenomže právě zkušený dýmkař si nadvrtanou dýmku nekoupí.
     Ale zkraťme to - právě pro takovýto případ můžete (kromě reklamace) vyzkoušet Zdenkovu tmelovací metodu. Dno se tmelem posune nahoru a hned je po nadvrtání. Nezapomeňte vytvarovat také ústí kanálku do hlavičky, abyste měli správný tah (viz foto).
     Ještě varování pro příliš horlivé dýmkaře-začátečníky. Nadvrtaný kanálek nemusí být příčinou toho, že na dně zůstává nedokouřený tabák. Mnohem častěji jde zkrátka o to, že kouření "u dna" je poměrně náročné, je závislé na perfektním nacpání, stylu kouření etc. (znám z vlastní zkušenosti). Aby bylo hlavní chybou nadvrtání, musí být mezí nejnižším bodem kanálku a dnem alespoň cca půlmilimetrová mezera. Takže než se pustíte do tmelení, pořádně si dno prohlédněte a nejlépe - poraďte se s někým zkušeným, kdo může vliv nadvrtání posoudit. A poslední věc - tmel může být fajn, ale prevence je prevence, takže koukejte co kupujete ! ;-)

" Facelift " dýmky a generální údržba

     Určitě řada dýmkařů vlastní nějakou starší zděděnou dýmku. Spousta z nás na nich i začínala, takže citová hodnota těchto dýmek je veliká. Mám dvě takovéto dýmky "poděděné" po otci a mrzelo mě, že vedle svých nových, drahých a udržovaných sestřiček zanikají. Místy z nich byl oloupaný lak, hlavička přetékala dehtem a náustek šel velmi ztuha. Ani kouření z nich nebyla žádná slast, protože byly napůl zacpané (můj otec si na čištění dýmek moc nepotrpí:-)). Stránky Hooka o výrobě dýmek mě inspirovaly k vyzkoušení obroušení povrchu dýmek a znovu vyleštění. Po úspěšných pokusech na několika svých i cizích dýmkách jsem se tedy rozhodl trochu popsat opravu a oživení dýmek staršího data. Uvedený postup lze samozřejmě aplikovat i třeba na nové levnější dýmky, na kterých popraskal lak, nebo na dýmky zašlé a odřené.

     na začátku...Před vlastním zdlouhavým procesem šmirglování je dobré si trochu upravit vnitřek dýmky. Pokud je v hlavičce nesourodá karbonová vrstva, lze ji třeba lžičkou dusátka nahrubo srovnat. Jemnější vyhlazení se dá provést výhrubníkem, který koupíte v každém krámě s dýmkami. Já ovšem dle rady Lestera (tímto mu za ten dobrý nápad děkuji) používám k ohlazení karbonové vrstvy proužek šmirglpapíru (hrubost tak 100-150) nalepený (třeba chemoprenem) na tužce. Tímto nástrojem lze jemně ztenčit a ohladit cake. Vše se dobře kontroluje pod silným světlem.
     Kouřový kanálek v náustku bývá občas zanesený dehtem natolik, že jím ani čistič neprojde. Já jsem čističem kanálek ucpal úplně. Dlouho jsem pak zkoušel různé dráty apod., ale vše se ohýbalo. Prošťouchl jsem to až brzdovým lankem na kolo:-)). Nakonec jsem celý náustek i kouřový kanálek v hlavičce několikrát projel čističem namočeným v lihu.
     Dalším problémem bývá příliš tuhé, nebo naopak zase volné spojení dýmky s náustkem. Tužší bývá zapříčiněno vrstvami usazenin v troubeli. Většinou stačí lihem a papírovým kapesníčkem očistit vnitřek troubele a obyčejnou tužkou nagrafitovat čep. Pokud jde náustek i nadále ztuha, je třeba velmi opatrně a stejnoměrně po všech stranách ohladit čep (asi tak šmirglem 400). Doporučuji postupovat pomalu a neustále zkoušet.
     Když je čep příliš volný, pravděpodobně se častým rozebíráním dýmky ohladil. Tady už je rada drahá. Někdo doporučuje nahřátý čep smáčknout. Pak ale může dojít k netěsnostem. Mně se nejvíce osvědčilo nahřát čep nad svíčkou a vrazit do kouřového kanálku třeba tužku, která pak celý čep mírně roztáhne, a nechat vychladnout. V tomto případě ale zase může dojít k viklání náustku. Naštěstí tepelné tvarování náustku není nevratný proces, takže můžete zkusit obě varianty, případně je kombinovat.
     Je důležité, aby náustek dobře doléhal k dýmce, protože se šmirgluje dýmka i s náustkem. Šmirglování sice ubere méně než milimetr ze dřeva dýmky, ale na přechodu hlavička-náustek by to bylo strašně poznat.

     A teď přijde to úmorné, zdlouhavé a přeci tak zábavné obrušování dýmky.

     Na jednu dýmku jsou potřeba brusné papíry hrubosti 100, dále 300 a 600, nebo 400 místo obou, a 1200. Od každého stačí jeden list. Lihové, či vodou ředitelné mořidlo. Svíčka ze včelího vosku, nebo kostka carnaubského vosku na finální úpravu. Pak buď nějaký filcový hadr (pokud možno nový, ne ten co máte na podlahu:-)) na vyleštění, nebo leštící kotouč na vrtačku. A asi nejdůležitější je vhodné oblečení, protože briárový prach barví a jde velmi špatně vyprat z oblečení a ještě hůř odstranit z koberce:-)).

     Vrchní zašlou vrstvu (i s mořením) je nutné úplněstupně šmirglování odstranit šmirglem 100. Tady si nemusíte brát servítky a klidně přitlačte, ať už je to všechno pryč. Dost pomůže nastříhat si šmirgl na proužky a těmi pak dýmku brousit. Pokud je horní část hlavičky rovná (což většinou je), položíme si šmirgl na rovnou podložku a dýmkou po něm párkrát přejedeme. Pokud vršek dýmky rovný není, nezbude vám než opatrně brousit v ruce a kontrolovat souměrnost. Následuje broušení šmirgly 300 a 600. Zde už musíte na světle sledovat a odstraňovat hlubší škrábance od stovky šmirglu. Hlavně na náustku. Musí zmizet všechny, protože dvanáctistovka už dýmku v podstatě jenom leští. Pomůže občas dýmku přejet vlhkým hadříkem a šrámy budou zase vidět. Nezapomeňte obrousit i vršek hlavičky. Brusným papírem 1200 už jenom finálně vyhladíte povrch dýmky a filcovým hadříkem vyleštíte.
     Teď je na vás, jestli budete dýmku mořit, nebo jí necháte přírodní barvu. Pokud ovšem broušení odhalilo zakytovaná místa (bývají bílá, nebo světlejší, na obr. nahoře jsou vidět), nemáte na výběr a mořit musíte, jinak by to vypadalo jako pěst na oko. Problém je, když se broušením odhalila prasklinka, či jiná vada dřeva, která není zakytovaná, nebo se starý kyt vydrolil. Buď to vezmete jako estetickou zvláštnost dýmky, hodnou jejímu stáří, nebo to zakytujete třeba směsí klihu a křídy. S kytováním zatím žádnou zkušenost nemám, ale snad se to tady časem objeví.
     K moření jsem použil smotanou gázu, ale dá se to dělat třeba hadříkem, nebo vatou. Dýmka se moří opět i s náustkem. Nemusíte se bát, protože mořidlo na náustek nechytí a dá se setřít. Počet moření je samozřejmě na vás. Čím víc namoříte, tím tmavší odstín bude dýmka mít. Zakytovaná místa moření docela dobře skryje. Zbývá znova vyleštit a přejít k finální úpravě povrchu.
     Náustek můžete ještě před voskováním přeleštit pastou na náustky, nebo zubní pastou, ale většinou to není ani třeba. Po leštěni zubní pastou mají některé náustky tendenci šedivět, ale po navoskování dostanou svou původní barvu zpět (teda ten můj zčernal - což jsem chtěl).
...a na konci     Vzhledem k nedostupnosti carnaubského vosku a nízkému stupni mechanizace jsem zvolil k finální úpravě vosk včelí. Nad fénem jsem nahřál svíčku a povrch dýmky pokryl kousky vosku. Ty jsem pak fénem rozpustil a rozfoukal po celém povrchu (včetně náustku). Zbytek vosku jsem setřel a pak už jenom leštit, leštit a leštit (pozor na zakytovaná místa, abyste si z nich "neodleštili" moření:-))
     Obrušovat dýmku ale samozřejmě nelze donekonečna znovu a znovu.

     Inspirací mi byly stránky Hooka, které mě zbavily počáteční nedůvěry a strachu. Dále pak různé příspěvky a nápady v dýmkařské diskusi. V oboru výroby a úpravy dýmek jsem naprostý elév a samouk. Popsal jsem pouze, jak jsem to dělal já. Takže o to víc přivítám další nápady, doplnění, popř. opravu mého malého návodu. Tak ať vám vaše staronové dýmky dobře slouží, aby je po vás mohl zase někdo podědit:-).

sepsal Twineryy