Příslušenství


     K tomu, abyste si "zadýmali", vám stačí dýmka, tabák a zápalky. Pokud si ovšem chcete kouření také patřičně užívat, měli byste navíc vlastnit ještě sadu nejrůznějších dýmkařských propriet, které vám vaši kratochvíli patřičně zpříjemní. Někteří dýmkaři si sice vystačí jen s čističi (místo dusátka používají třeba i palec!), avšak my, běžní smrtelníci, kteří máme své dýmky(a chuťové buňky) rádi, si pořídíme alespoň trochu rozsáhlejší sbírku příslušenství.
     V této sekci si veškeré dýmkařské nádobíčko podrobněji rozebereme. Kromě toho si vysvětlíme, proč nemusíme mít zrovna zlatý zapalovač, ale zato alespoň jednoduché dusátko raději ano.
     Nově jsem kvůli rychlejšímu natahování rozdělil sekci na dvě části.

Dusátko a dýmkařský nůž

      Začněme, trochu oklikou, u pojmu dýmkový nůž. Jedná se o oficiální název nejpoužívanějšího dýmkařského nářadíčka. Tento nástroj mívá nejčastěji tři části - bodec, lžičku a dusátko. Protože název dýmkový nůž je zbytečně dlouhý a odtažitý a jelikož duátko je jeho nejpoužívanější součástí, označuje se slovem dusátko (nebo "fajfkošťour" či "ťapťátko") zpravidla celý nůž. Dusátko však může být i samostatné, bez dalších nástrojů. V tomto článku budeme pro přehlednost používat oficiálních termínů.
     Tolik tedy k terminologii. Nyní se podíváme na funkce dusátka. Každopádně je to nejdůležitější dýmkařské náčiní. To proto, že se, narozdíl od příslušenství, používá i během kouření. Jeho hlavním úkolem je rozlámat a stlačit zuhelnatělý tabák, který povyleze z dýmky po prvním zapálení. Tím vznikne zarovnaná vrstva popílku, přes kterou se dýmka napodruhé zapálí, nyní již za účelem kouření. Druhým, neméně důležitým úkolem je regulace přístupu kyslíku k ohni. Vždy po určité době je nutné shořelý tabák podusat, jinak začnou vrstvy pod ním chybně hořet a následně dýmka vyhasne. Kdy a jak silně používat dusátko vám neporadím; záleží na druhu tabáku, vlastnostech dýmky, rychlosti kouření, zkušenostech kuřáka...
Sbírka dusátek a dýmkařských nožů      Protože je dusátko tak nepostradatelným pomocníkem každého dýmkaře, vyrábí se již dlouhou dobu a vyskytuje se tudíž v obrovském množství variací. Vyrábějí se z běžných i drahých kovů, ze dřeva, skla, porcelánu... - prostě čehokoli; v nespočtu různých tvarů, někdy i dost bizarních; cenově se pohybují od desítek k tisícům korun. Jedná se o předměty oblíbené sběrateli. (Jako dusátko se dají použít i věci, původně určené k něčemu úplně jinému, např. pečetidla, různé přívěsky...) To samé platí i pro dýmkařské nože.
     Upřímě řečeno, většina dýmkařů používá právě tuto šikovnou kombinaci jednotlivých nástrojů, ačkoli krásně provedené samostatné dusátko má své osobité kouzlo. Přesto zpravidla pro svou praktičnost vítězí dýmkový nůž, navíc i ten se dá vyrobit velmi kvalitně. Jak jsem říkal, i zde existují stovky různých variací. Nejběžnější ale bývá výše popsaný trojdílný nůž. Funkce dusátka je již jasná, podívejme se tedy na ten zbytek.
     Trn, neboli bodec, slouží k prorážení zaneseného kouřového kanálku. Zároveň jím lze nakypřit a upravit příliš stlačený tabák. I když budete asi bodec potřebovat málokdy, je dobré jej mít k dispozici. Třetí část bývá označována jako lžička, i když někdy mívá tvar (i funkci) bližší nožíku. Užívá se k uvolnění popílku, který zůstane v hlavičce po dokouření. Nemusíte pak s dýmkou při vyklepávání o nic třískat. Především v případě, že tabák neshořel ze 100%, je také dobré zbytky v hlavičce promíchat; popel přitom nasákne přebytečnou vlhkost. Když má lžička jednu stranu ostřejší, odškrabují se s ní také připeklé kousky tabáku ze stěn. Toto provádějte opatrně, ať nepoškodíte dřevo a karbonovou vrstvu. Lžičkou můžete také vyprázdnit špatně nacpanou dýmku. U dvoudílných nožů to je právě tento nástroj, který obvykle chybí.
     Nejběžnější dýmkařské nože mají své části umístěné na otočném kroužku, takže si vždy vyberete jen ten nástroj, který budete používat. Jiné oblíbené provedení je ve stylu švýcarského nože; jelikož jsou části uzavřeny, nemohou zevnitř špinit kapsy. Existují samozřejmě desítky dalších variant, jak řešit uspořádání jednotlivých nástrojů. Btw. pokud je trn jen nepohyblivou, prodlouženou částí dusátka a lžička chybí, nejedná se většinou o dýmkařský nůž, ale o dusátko.
     Své první dusátko, nebo raději dýmkový nůž, si kupte co nejlevnější. A vezměte si klidně rovnou tři; rády se strácejí. Teprve až vzrostou vaše dýmkařské schopnosti a prestiž, investujte do něčeho hezčího. Užitná funkce je skoro stejná, avšak neobvyklé či krásné dusátko se může stát vaší vizitkou, stejně jako dýmka.


Čističe

      Další z těch opravdu nejdůležitějších pomocníků dýmkařových. Nejen že jejich použitím po každém kouření a při občasných "generálních úklidech" udržíte své dýmky v dobré formě, ale zároveň také zabrání případnému neoblíbenému "usrknutí" kondenzátu během dýmání. Jde o nástroje tak důležité a zároveň tak levné, že se na nich v žádném případě nevyplatí šetřit. Při nesprávném čištění vám dýmka zkysne a celá věc se nepěkně prodraží. Mějte jich tedy vždy dostatek poruce. Prodávají se zpravidla po 25-100 kusech, přičemž 50ks balení přijde na +- 30-50Kč podle typu.
      Čističe sice všichni známe, ale alespoň ve stručnosti: Jde o stočené drátky, do kterých jsou vpleteny krátké štětinky. Existuje jich opět nepřeberné množství; liší se délkou, materiálem chloupků, tvarem, ohebností, barvou... Nejběžnější čističe bývají 15-18cm dlouhé, existují však i delší, určené pro čtenářské dýmky. Chloupky jsou zpravidla bavlněné, vyrábějí se ale i z jiných materiálů. Kónické PetersonyČasto bývají doplňovány o tvrdší, silikonové drátky, umožňující říznější čištění zanesených dýmek. Prodávají se i kousky, které jsou způli čistě bavlněné a způli zdrsněné. Čističe se liší také šířkou. Ta je buď předurčuje pro tu kterou dýmku, popřípadě pro jemnější/důkladněší čištění. Dobrou volbou jsou pak čističe kónické, tzn. od jednoho konce k druhému postupně se zužující. Pokud potřebujete čistič ještě širší, stačí jej v půli přehnout. Dobrý drátek musí být také správně ohebný. Příliš jemný se bude stále ohýbat a ztěžovat čištění, naopak příliš pevným odřete vnitřek náústku dýmek typu bent. Btw. toto ale hrozí i s čističem vhodné ohebnosti. Jeden z našich čtenářů radí, pokud máte tento problém, přelepit ostrý konec drátku malým kouskem papírové lepenky (např. "etiketovačky"). Je nutno používat tenký (či kónický) čistič, protože se polepením zvětší jeho průměr. Zkoušel jsem to, a s trochou šikovnosti to funguje. Na barvě čističů samozřejmě nezáleží, někdy ale označuje tvrdost chloupků.
     Já osobně jsem zatím zkoušel následující čističe: Peterson dvoustarnné, Peterson kónické, Vauen kónické, Ronson, no name Conic-Clean, čističe s nápisem www.phillies.cz (bílé) a Egra, na čtenářské dýmky pak Peterson a kónické Vauen.
     První Petersony mě nijak nenadchly. Jedna polovina je bavlněná, druhá zdrsněná; z toho mi plynulo jen to, že se pořádně nehodily ani na jemné čištění, ani na to hrubé. Všechno dělaly napolovic;-). Mnohem lepší výsledky jsem měl s kónickými Petersony. Byly však příliš tenké a hrubé. Nejvíce se mi osvědčila jejich kombinace s Vaueny; Petersony používám na "špinavou práci", supertlusté Vaueny pak na vysátí zbytkové vlhkosti a na finální dočištění. Ronsony se prodávají v balíčcích po 25. Jsou ze zde zmíněných čističů nejjemnější, avšak také nejohebnější, hodí se proto především na čištění některých náústků. Díky čistě bílé barvě jdou také používat jako jakési "sondy čistoty dýmky". Dosti povedené mi přijdou neznačkové čističe Conic-Clean. V balení jich je 100, v pěti barevných kombinacích. Až nedávno jsem si všiml, že se jednotlivé barvy trochu liší i svou šířkou a hrubostí. Celkově jsou "tak akorát" - ohebnost, drsnost, savost... Bohužel trochu pelichají a také na koncích trošku vyčnívají drátky. Bílé phillies jsou lehce kónické, ještě hrubší než Peterson kónické a mají také delší chloupky, je to spíše takové struhadlo a některé citlivější dýmky by s nimi mohly mít problémy (navíc na koncích čouhají drátky). Doporučuji na velmi zahnojené dýmky, popř. dýmky s širším průměrem "děr". Německé čističe Egra s kominíčkem na obalu nepůsobí příliš důvěryhodně, ale nakonec se ukázaly velmi kvalitní. Nejsou sice konické ani zdrsněné, zato mají ideální pružnost a skoro nepelichjí. Stejně jako Conic-Clean mají pět barev, ale rozdílů v provedení jsem si zde nevšiml.
     Ke své první churchwarden (čtenářské dýmce) jsem dostal několik čističů Peterson. Jsou asi 26cm dlouhé, bílé, nekónické a bez zdrsnění (jemnost je podle mne pro dlouhé čističe typická). Nepelichají, ale délkově na mou dýmku nestačí, navíc jsou příliš ohebné. Nevím o tom, že by byly u nás k sehnání. Zato kónické Vaueny se tu koupit dají. Mají úctyhodných 31cm a troufám si říct, že pokoří většinu čtenářských dýmek. Bohužel, mají dost nevýhod - temně modrá barva neprozradí příliš mnoho o čistotě dýmky, navíc pelichají a jsou příliš pevné. Jelikož ale nevím o jiné alternativě, budeme se s nimi zatím asi muset spokojit.
     Důležité je ještě říci, že s jedním čističem na jedno dýmání NEVYSTAČÍTE. Dva jsou už lepší, ale já doporučuji hned tři. Protože když se o svou dýmku skvěle postaráte hned po kouření, nebudete ji pak muset tak trápit při generálce a pravděpodobně nebudete v životě potřebovat ani dýmkový klíč (výhrubník).


Filtry a chladící systémy

     Teprve poměrně nedávno se v dýmkařském světě objevil nový fenomén - filtr. Jeho vynález nabízí kuřákovi alternativu - obětovat část chuti tabáku za snížení počtu škodlivin v dýmu (jen u některých druhů) a kondenzátu v náústku. Od počátku se vedou spory mezi "filtraři" a těmi, kteří tuto věcičku odmítají. Faktem je, že každý filtr více či méně ovlivní chuť tabáku, a je na každém dýmkaři, aby se rozhodl, zda jej bude používat.
     V současnosti existuje několik typů a značek filtrů. Zpravidla jsou to 3.5 cm dlouhé válečky o průměru 9 mm. Z toho vyplývá, že se dají používat pouze v dýmkách, které jsou pro ně speciálně navržené (mají velikou dutinu v náústku). Je proto celkem vhodné, aby si nováček otázku filrů rozmyslel ještě před koupí dýmky, protože kusy s komorou pro filtr mají při jeho absenci nepatrně horší kuřácké vlastnosti, než tradiční bez komory. V obchodě se nezapomeňte podívat, jestli jde o dýmku na filtr. Teď si stručně popíšeme výhody a nevýhody základních typů filtrů, abyste se mohli rozhodnout, jestli stojí za to je využívat.

     Nejdříve se vyráběly jednoduché filtry papírové. Ty při kouření pouze zachytávaly již zkondenzovanou vlhkost. Jejich hlavní nevýhodou byla měkkost po nasátí kondenzátu. Dnes se tuším tyto nejjednoduší filtry neprodávají a snad ani nevyrábějí. Když jsem si ale pořídil corn cob (kukuřičnou dýmku) od Missouri Meerschaum, našel jsem v ní zajímavý filtr o průměru 6mm. Byla to trubička ze stočeného papíru, ale uprostřed byla jakási zubatá folie. Asi vylepšená verze původních papírových filtrů.
     Naopak obrovské oblibě se těší filtry uhlíkové. Jde o další stádium vývoje - v papírovém válečku je aktivní uhlí, které kromě kondenzátu zachytává i nezkapalněnou vlhkost a také různé karcinogeny, včetně nikotinu (což nemusí vyhovovat každému). Až je budete používat, dávejte pozor, abyste je vkládali koncem s keramickou čepičkou směrem do hlavičky a s plastovou k ústům. Nejpoužívanější jsou v Německu (prý se tam dokonce nesmějí prodávat dýmky bez komory pro filtr), ale na oblibě získávají všude, i v Čechách, jak mimo jiné dokazuje 3. Anketa Dýmky.tk. U nás se pokud vím prodávají tři značky. Nejlevnější vyrábí firma Poeschel pod názvem J.B.R Adventure, kterých za něco přes 20Kč koupíte hned 40. Mají ale také nejhorší absorbční vlastnosti a nejvíce ovlivňují požitek z dýmání - osobně je nedoporučuji. Mnohem lepší výsledky poskytují filtry Stanwell. Kouř čistí účiněji a kladou menší odpor. Mají keramiku na obou stranách, a tak se nemusíte bát, že při špatném vložení budte kouřit umělou hmotu. Někdy se obě strany drobně liší ve tvaru kanálků - pak jej vložte tak, aby se kůň ze znaku díval do hlavičky. Údajně až 70% nikotinu pohltí filtry Dr. Perl Junior opravdové legendy v oboru, firmy Vauen.Průřez uhlíkovým filtrem firmy Vauen Já však dávám přednost pro mě nejpříjemnějším filtrům Stanwell. Obě firmy prodávají balení po 10, 40 a 100 kusech za skoro stejné ceny cca 20/70/150, přičemž Stanwell je o něco dražší.
     Na stejném principu fungují filtry s drceným meršánem - materiálem, ze kterého se vyrábějí pěnovky. Jde tedy u čistě přírodní materiál a kouření je příjemnější než s uhlím. Měl jsem možnost s maršánovým filtrem kouřit, i když u nás se bohužel sehnat nedá.
     Filtry silikagelové nemají obal z papíru ale z plastu a filtraci provádí malé kousky speciální umělé hmoty. U nás je prodává firma Ronson a upřímně - kouřilo se s nimi strašně. Je ovšem možné, že filtry od Ronsna nejsou určeny pro dýmku nebo jsem je používal nějak chybně. Deset jich stálo přes sto korun a opravdu chutnaly divně. Nevím.
     Předchozí dva typy jsou v našich krajích spíše takovou dýmkařskou zvláštností. To ale neplatí o specialitě italské firmy Savinelli - filtrech z balzového dřeva. Jako jediné se vyrábějí ve dvou průměrech. Zatímco 6mm filtříky trojúhelníkového řezu jsou určeny jen pro některé dýmky Savinelli, 9mm válečky můžete použít i u filtrových dýmek jiných výrobců. Přírodní balza prakticky neovlivňuje chuť tabáku, zato ale zadrží pouze kondenzát a vlhkost. To vyhovuje těm, kteří mají rádi plnou dávku nikotinu.

     Pokud dbáte především o své zdraví, neměli byste kouřit vůbec; i s nejlepším uhlíkovým filtrem vdechujete jedy. Na druhou stranu to, čeho se nadýcháte při procházce Prahou při inverzi, je stejně hrozné, ne-li horší. Kouření dýmky většina z nás bere jako takovou malou neřest. Proto užívání filtrů ze zdravotního hlediska je dosti bezpředmětné. To ovšem neplatí pro požitky z kouření. I zkušení dýmkaři si berou filtry, když nemají dost klidu na to, aby mohli kouřit pomalu a s rozvahou = chladně a suše. O balzovém filtru nebudete ani vědět, a kouř bude sušší. Stejně tak uhlíkový filtr pomůže těm, kteří trpí na pálení jazyka. Pokud vám však jde o plně autentický zážitek z tabáku, filtr vynechte. Ještě bych připomněl, že použít jeden filtr na více kouření sice lze (až 3x podle typu), ale je to dost barbarství a chuť i vlastnosti jsou po každém kouření výrazně horší.
     Zvláště ošemetné je kouření s uhlíkovým filtrem u začátečníka. Řekli byste, že právě pro něj je odlehčení jazyku a nižší množství kondenzátu to pravé. Bohužel, s filtrem se s dýmkou zase hůře "dýchá" a pokud si na něj zvykne, bez něj mu to nějakou dobu nepůjde a hrozí i propálení dýmky (především kvůli tomu, že se s filtrem musí silněji tahat). To, jestli budete filtry používat je jen vaše rozhodnutí, a určitě si do toho nenechte kecat žádným extremistou z té či oné názorové skupiny. Já osobně s ním (uhlíkovým Stanwellem) kouřím ve všech svých dýmkách kromě jedné Petersonky, kde je odpor vzduchu pak příliš silný.

     Kromě filtrů vám může kouření zpříjemnit také tzv. chladič či jiný lapač kondenzátu. Klasický chladič je něco, o čem se hodně mluví ale málokdo to pořádně zná (včetně mě, viděl jsem ho jen u dýmek Lorenzo). Je to věcička, která bývala asi dost populární, ale s nástupem filtrů ubyla na významu. Je to kovová trubička, popř. jakýsi hliníkový šnek, umístěný tam, kde mají některé jiné dýmky prostor pro filtr. Odvádí teplo a především zachytává kondenzát a tudíž je kouř sušší a chladnější. Bohužel se ale dost špatně čistí, a tak jej i za dob větší slávy mnozí dýmkaři vyhazovali.
     Nejznámější lapač kondenzátu u bruyerových dýmek je patentní Peterson system, vyskytující se u některých velkých petersonek typu bent. Je to taková slepá ulička v krčku dýmky, kam stéká kondenzát z náústku. Po kouření se kapalina jednoduše vylije a lapač vytře.
     Především kvůli konkurenci filtrů a obtížích při čištění asi nečeká tyto vynálezy žádná velkolepá budoucnost. Přesto je stále dost dýmkařů, kteří na ně nedají dopustit.


Sirky a zapalovač

     Každý, kdo si někdy zapaloval větší dýmku běžnými sirkami mi potvrdí, že to opravdu není ten nejpříjemněnjší způsob. I když můžete při troše šikovnosti ušetřit své prsty, určitě se nevyhnete několikanásobnému zapalování. Jednoduše - tuctové zápalky hoří příliš krátkou dobu. Pokud nejste jedním z těch, kterým to nevadí, je toto kapitola pro vás.
     Začnu od "nejlepšího". Výbornou a poměrně levnou náhradou za zápalky jsou - zápalky. Ne ovšem ty klasické čtyřcentimetrové, ale tzv. "Dlouhé zápalky", které jsou tlustší a jejich délka se pohybuje okolo 6cm; mají tudíž podstatně delší dobu hoření. Jsou určeny speciálně pro zapalování doutníků a dýmek a já s nimi mám dobré zkušenosti. Vyrábí se v mnoha provedeních a cenách, od běžných Solo (ty používám) až po luxusní ve zdobených obalech. Jedinou nevýhodou je to, že se neprodávají v úplně každém stánku s novinami.
     Naopak bych vám příliš nedoporučoval ještě delší sirky. Bývají neúměrně drahé a mívají až moc veliký plamen. Hodí se možná na dýmky s opravdu velkou hlavičkou, ale menším kouskům by mohly i uškodit. V našich dýmkařstvích jsou k dostání 9cm dlouhé, tlusté zápalky Pipe & Cigar. Ty jsou tak na hranici únosnosti, určitě vhodnější na doutníky než na dýmky. Experimentovat s něčím delším, nedej bože třeba s krbovými zápalkami, je už opravdu nebezpečné pro vaši dýmku.

     Dýmkový zapalovač firmy Colibri se zabudovaným dusátkem.Špatnou volbou pro zapalování je také cokoliv, co může ovlivnit chuť tabáku. To znamená svíčky, čerstvě škrtlé sirky (musí se nechat odhořet hlavička!) nebo také benzínový zapalovač. A tím se dostáváme k hlavnímu konkurentovi zápalek na poli zdrojů ohně pro dýmku - plynovému zapalovači.
     Plyn je, pro svou chuťovou neutrálnost, na zapalování dýmky ideální. Plamen jím sycený je stálý a může se stát jediným použitelným zdrojem ohně pro zapalování ve větru. Problém nastává se zdrojem plynu. Běžné zapalovače za 10Kč se sice k zapálení dýmky použít dají, a také se tak často děje, ale já to považuji za vážné nebezpečí pro hlavičku. Oheň zapalovače je totiž o mnoho silnější než u sirky, a s klasickým zapalovačem (na ceně nezáleží!) je prakticky nemožné vyhnout se, zvlášť při opakovaném připalování, popálení ústí hlavičky.
     Z tohoto důvodu se začaly vyrábět speciální dýmkové zapalovače. Je jich celá řada, ale společné mají to, že plynová tryska nesměřuje kolmo vzhůru, ale šikmo vzhůru, u lepších do strany nebo i šikmo dolů. Prostě tak, aby se vytvořil úhel, při němž se nepopálí ani hlavička, ani vaše prsty. I když se dají koupit poměrně levné kousky, zpravidla jsou buď poruchové, nepraktické, nebo bez možnosti doplnění plynu. Dá se s nimi v pohodě vyjít, ale pokud si chcete dopřát při zapalování opravdový luxus, můžete investovat do nějakého značkového kousku. Pořádně se ale rozmyslete, jestli vám za to stojí, bývají totiž poměrně drahé. Asi nejlepší volbou je londýnská firma Colibri. Některé zapalovače mají různé vychytávky, jako třeba zabudované dusátko. Jestli je to vhodná kombinace rozhodněte sami. Závěrem nutno říci, že plynový zapalovač, ať už jakýkoli, by měl být spíše volbou zkušeného dýmkaře než začátečníka, protože s ním lze na dýmce natropit dost škody.


Popelník

     Pokud se se svou dýmkou rádi procházíte, nemusíte si dělat příliš starosti s popelem, který po kouření zbyde. Můžete použít pouliční popelník; dobře spálený tabák z jedné dýmky také nadělá mnohem méně nepořádku než cigaretový vajgl. Stejně tak, pokud berete dýmku všude sebou a kouříte na různých místech, použijete cigaretový popelník jako ostatní. Nebo jej také můžete nechat v dýmce a vysypat až doma. Jednoduše - dýmka nevyžaduje žádné speciální odkladiště popela. Proč se ale tedy vyrábí dýmkové popelníky? Hlavní důvody jsou dva - pohodlí a styl.

     Jak vůbec vypadá popelník pro dýmku? Originální popelník Brebia - všimněte si korku a místa na odložení dýmky.Na první pohled se od cigaretových bratříčků liší. Bývá větší a zpravidla kamenný nebo kameninový, někdy i plastový či kovový. Především má ale uprostřed přidělaný kus korku, o nějž můžeme šetrně oklepat hlavičku dýmky a dostat z ní popel/nespálený tabák. Je to JEDINÝ KUS ČEHOKOLI, o co se podle bontonu smí vyklepávat dýmka (trochu snobismus - kdo potřebuje o něco dýmkou klepat, když má dusátko a ruku). Korek se může časem poničit - proto seženete v lepších dýmkařstvích náhradní. Můžete se také spolehnout na svépomoc - obvyklé je užití zátky od šumivého vína. Větší a lepší popelníky mívají stranou ještě jednu či dvě prohlubně, do nichž můžete během kouření odkládat zapálenou dýmku, takový vestavěný stojánek. Je to bezesporu nejužitečnější prvek.
     Z popisu i z úvodníku lze vyčíst hlavní nedostatek tohoto popelníku. Je veliký a těžký, tedy nevhodný k přenosu a na běžných místech ho nenajdete. Nejlépe ho tedy využijete jako dekorativní prvek (s praktickou funkcí) doma nebo v kanceláři, prostě někde, kde kouříte často. Proto bych vám nedoporučil šetřit, to už si ho raději nekupujte. Když už po něm budete toužit, kupte si nějaký opravdu stylový (je jich slušný výběr) a využijte jeho dekorativních vlastností.
     Na druhou stranu je dýmkový popelník něčím, co vám přiroste k srdci zpravidla až poté, co si to zvyknete používat. Dostal jsem jeden k Vánocům a doma kouřím už zásadně jen v jeho "společnosti" :)